Kultura pro všechny? Jak se (ne)chovat na koncertech a představeních

Vzpomínáte si na dobu, kdy bylo normální jít na koncert nebo divadelní představení a skutečně si ho užít? Já taky ne. Dnes už je to vzácný jev. Místo toho se setkáváme s tím, že kulturní zážitek musí být tvrdě vybojován proti celé řadě narušitelů – od těch, kteří si spletli divadlo s nočním klubem, po ty, kteří považují koncert za ideální místo pro telefonování se svou babičkou. Možná je na čase se zamyslet nad tím, co vlastně znamená „být na kulturní akci“, a proč by všichni kolem nás mohli mít zájem si ji skutečně užít.

"Kultura? No, to je přece pro všechny!"

Začneme jednoduchou pravdou – kultura je tu přece pro všechny. Ale „pro všechny“ neznamená „pro všechny, kteří si dělají, co chtějí“. Někdo by řekl, že když si koupí lístek, má právo na jakékoli chování. Jasně, zaplatili jste, a to je skvělé. Ale stejně jako když si koupíte lístek na autobus a nerozhodnete se tam začít hrát na kytaru a vybírat do klobouku, možná by stálo za to zamyslet se, zda i na kulturních akcích neexistují nějaká pravidla.

Pojďme se podívat na některé příklady chování, která se na kulturních akcích stávají "normou" – a která bychom raději nechali v minulosti.

1. Hlasité mluvení: Protože všichni jsou tady jen kvůli vám

Sedíte na divadelním představení, světla zhasnou, herec se připravuje na svůj strhující monolog… a vy náhle slyšíte „Tak co, Miluško, jak bylo včera na tom pivu?“. Miluška zjevně nemá zájem o představení a její partner už vůbec ne. Tito hrdinové se často rozhodnou řešit své osobní záležitosti během toho nejintimnějšího okamžiku představení, protože kdy jindy než právě teď, že?

Řešení: Pokud už máte nutkání mluvit, možná by stálo za to počkat na přestávku. Nebo se klidně potkat s Miluškou někde jinde než na divadelním představení. Ano, je to trochu radikální řešení, ale mohlo by to fungovat.

2. Mobilní telefony: Svět musí vědět, že jste tady!

Existuje zvláštní druh lidí, kteří považují za nezbytné dokumentovat každou vteřinu svého života. A to znamená i každou vteřinu kulturní akce, které se účastní. Proto je zcela normální vidět během koncertu celou řadu mobilních telefonů namířených přímo na jeviště. Protože, co kdyby někdo náhodou nevěděl, že jste na koncertě?

Ještě lepší je, když se rozhodnou zavolat někomu blízkému. Co může být příjemnějšího než poslechnout si během koncertu „Ahoj, to jsem já, jsem na koncertě! Je to tu super!“? Mimochodem, každý, kdo to říká, nikdy nemluví šeptem. A proč taky?

Řešení: Zkuste si představit, že si mobilní telefon odložíte na dvě hodiny. Že to nejde? Možná byste měli zkusit nějaký kurz digitálního detoxu.

3. Pozdní příchody a odchody: Jak být středem pozornosti bez vystupování na jevišti

Pozdní příchody jsou zvláštním fenoménem. Ať už jste kdekoliv, vždycky se najde někdo, kdo dorazí po začátku, s dramatickým šelestem a nejasným směřováním ke svému místu. A to už ani nezmiňuji ty, kteří si své místo hledají za pomoci rozsvíceného mobilu, jako by byli na výpravě za pokladem.

A co odchody během představení? Člověk nikdy neví, kdy se rozhodne, že musí jít na toaletu, že ano? Možná zrovna uprostřed něčího sólo výstupu. Proč by ne, když si to místo zaplatili?

Řešení: Přijďte včas. Nebo se aspoň snažte o minimální narušení, když už přijdete pozdě. A pokud musíte odejít, snažte se to dělat co nejméně nápadně. Světla na mobilu jsou rozhodně zbytečná.

4. Konzumace jídla a pití: Protože kulturní akce je vlastně piknik

Zdá se, že někteří návštěvníci mají za to, že kultura se nejlépe užívá při konzumaci jídla. Co by bylo lepšího než sledovat vážnou divadelní scénu s neustálým šustěním obalu od bonbónů nebo chroupáním popcornu? Jistě, nemluvíme teď o kinosálech, kde to může být součástí zážitku, ale o koncertních sálech a divadlech, kde každý nepatřičný zvuk působí jako rána kladivem.

Řešení: Kultura není piknik. Pokud si opravdu potřebujete dát svačinku, zkuste to někde venku nebo alespoň během přestávky.

5. Nepřiměřené reakce: Všichni potřebují vědět, že jste nadšeni

Je skvělé, když je publikum zapálené a reaguje na výkon umělců. Ale je třeba rozlišit mezi nadšením a tím, že se chováte, jako byste byli na rockovém koncertu ve chvíli, kdy hraje tichá symfonie. Zvláště ti, kteří považují za nutné křičet „Bravo!“ v nejméně vhodném okamžiku, nebo tleskat do rytmu, kde by raději měl být klid, zaslouží speciální pozornost.

Řešení: Držte své emoce na uzdě. Pokud máte pocit, že to nevydržíte, možná je pro vás vhodnější festival.

Proč se tohle děje? Trochu psychoanalýzy na závěr

Možná je problém ve společnosti, která nás naučila, že všechno je pro nás a jen pro nás. Že když něco zaplatíme, máme nárok na cokoliv. Nebo je to jen důsledek doby, kdy každý potřebuje být neustále „online“ a „spojen“? Moderní doba přinesla změny, ale neměli bychom zapomínat na základní slušnost a respekt k ostatním – a to platí i při kulturních zážitcích.

Jak dosáhnout změny? Odpověď je v rukou každého z nás

Možná je načase, abychom se jako diváci začali více zamýšlet nad tím, jak svým chováním ovlivňujeme celý zážitek z kulturní akce. A ne, nejsme tu jen proto, abychom zaplnili sál a mohli si udělat selfie. Kultura je totiž něco víc – je to sdílený zážitek, který stojí na vzájemném respektu.

Závěr: Kultura jako kolektivní zážitek, ne egoistický akt

Kultura je pro všechny – ale jen tehdy, když se k ní a k sobě navzájem chováme s respektem. Takže příště, až půjdete na koncert nebo divadelní představení, zkuste si vzpomenout, proč tam vlastně jste. Protože možná, jen možná, byste si to mohli užít víc než při šustění pytlíkem brambůrek a chatování se svou babičkou.